KAPITOLA
28/PEJSKU HRYZEJ

     Dva páry silných rukou dovlekly chlapce do místnosti.
     "Dej jim pouta, "řekl Hermann a odešel vedle. Asi je tlačil čas. Erikův batoh skončil na stole a na rukou chlapců se zacvakla pouta. Klíče zavěsil Frederick na svůj objemný svazek a pak podal dlouhé lano.
     Přehodil konec přes trám u stropu, dotáhl uzel a konce lan upevnil k poutům na rukách obou kluků:"To abyste nám nikam neodešli."
     Pak se obrátil na psa, který byl řemenem přivázán k noze těžkého stolu:"Hlídat! Jasný?"
     Pes se nenamáhal zvednout hlavu. Asi už toho měl dneska dost.
     Frederick popadl Erikův batoh a vysypal ho celý na stůl. Mobil, nářadí, svačina, baterky, vše se rozkutálelo po celém stole. Pak se chlap začal ve věcech přehrabovat.
     "Fredericku," Hermannův hlas ode dveří zazněl značně podrážděně. "Nemáme čas!"
     "Hned, "zavrčel kudrnatec a začal cpát věci zpátky do batohu. Batoh odhodil do vzdáleného kouta místnosti.
     "Mobil teď vážně nebudeš potřebovat," houkl na Sebastiena.
     Pak se ale otočil na Erika.
     Ušklíbl se a pravil:"Až se vrátím, poklábosíme o tom zlomeném žebříku, pamatuješ hochu?"
     "No, to bylo vážně super, bez urážky," Erik nebyl z těch, co se sesypou před každým lumpem.
     Chlap zkřivil ksicht a napřáhl pěst.
     "Fredericku. Čekám!" ozvalo se ode dveří.
     Frederick máchl rukou naprázdno, vztekle se otočil a rychle zamířil ke dveřím. Vedle v místnosti něčím praštil do stolu a pak bylo slyšet prásknutí dveří.
     Kluci osaměli.
     Dlouhé minuty se nic nedělo. Pak se Sebastien začal natahovat směrem ke stolu. Ležela na něm svačina. Frederick ji nechal ležet bokem jako bezpředmětnou věc. Chlapec se namáhal a podařilo se mu balíčku zmocnit. Erik jeho počínaní nezaujatě a poněkud znuděně pozoroval.
     Sebastien spoutanýma rukama popadl chleba a pomocí zubů z něj vytáhl salám. Přehodil si ho do ruky, napřáhl se a hodil salám psovi k tlamě:
     "Pejsku, hryzej!"
     A ukázal bradou na lano, které poutalo chlapce ke stropnímu trámu.
     Pes se ani nepohnul. Zíral na salám a ani nezamrkal.
     "Pes gúúd dog, "začal Sebča váhavě s překladem.
     Na děsivý pokus o jazykovou mutaci reagoval Erik okamžitě. Zaškubal lanem a Sebča v ten moment zmlkl.
    "Zapomněl jsi dodat - kudlak," zesměšnil Erik oblíbené přání, good luck neboli hodně štěstí.
     Vzápětí dodal. "Nevidíš, že ten pes je Maďar?"
     "Hm, " Sebča posmutněl.
     Pak se to stalo.
     Psovi ukápla z huby ohromná slina. A za chvilku ještě jedna. Hltavě zblajzl salám a pak se zahryzl do svého vlastního vodítka.
     "Tady," naznačoval naléhavě Sebča bradou k lanu u stropu. Psovi to bylo fuk.
     Žvýkal rozvážně svůj slinami promaštěný řemen a po chvíli ho zcela rozžvýkal. Vzápětí se líně zvedl a loudavým krokem odešel z místnosti.
     "Blahopřeji," řekl Erik. "Kdybys ten salám dal mě, odvedl bych lepší výkon."
     Sebastien mlčel.
     Po malé chvilce se pes vrátil a nesl v hubě Frederickův svazek klíčů.
     "Mamka dělá výýýživný svačinky, " usmál se doširoka Sebastien. Byli volní.
     Nebylo nač čekat. Lano z trámu prohodili oknem do dvora, slanili po něm dolů a za chvíli už přebíhali nádvoří zámku směrem k nejbližším stromům.
     "Vyúúúúúú!" zavytí psa proťalo noční ticho.
     "Já tě snad zabiju, ty hovado! " řval zběsile Frederick na psa. "Klíče pryč, fakani pryč, brazilskej řemen rozhryzanej! "
     "Málo toho psa krmíš, Fredericku, " chechtal se Hermann.

JÍT DÁL
©2006-2022 TUTM.CITY. All rights reserved.