KAPITOLA
34/JAK SE VEDE VÝSLECH
V podvečerní tichu
bulharských hor se v rozpáleném baráku nedalo téměř dýchat. Slunce rychle
zapadalo a stíny se prodlužovaly.
"Já ti ukážu, jak se
vede výslech!" mlátil pěstí do stolu plukovník Ivan Asimov, nejvyšší
velitel KGB.
Sebastien se choulil na židli
za stolem a ani nedýchal.
Asimov naprosto nesnášel
špinavý a zabahněný venkov. Ale tohle bylo něco jiného. Nejvyšší priorita!
Operace Rubikon. Jistě, téměř všichni od počátku vědí, že ve skutečnosti jde o
tajemství bohyně Bastet.
Padesát let byl klid a teď
tohle! Nejprve ta americká televizní reportáž. To nám byl čert dlužen, všechny
oči zvědavců se upřely směrem k Balkánu. A pak, jako by toho bylo málo,
tyhle zatracené děti! A on, Asimov, teď musí trávit už druhý den v tomhle
polorozpadlém baráku uprostřed hor. On, který tak miluje svoji luxusní kancelář
v Petrohradu!
"Již brzy se mnou
podělíš o všechny svá tajemství!" řval Asimov na Sebastiena.
"Rusky moc neumím, mám
problém s jazykem" pípl Sebastien.
"O tvoji jazykovou
výbavu se postarám," zašklebil se Asimov a popadl obrovské kleště.
"Buď se ti jazyk rozmluví, nebo ti ho povytáhnu!"
Sebastien zbledl.
Asimov se spokojeně posadil
na druhou stranu stolu. Přímo naproti vyděšenému desetiletému chlapci. Však on
rychle změkne, pomyslel si. Opřel se co nejpohodlněji a přehodil si nohu přes
nohu. Operace je přísně tajná, takže tady musí trčet on osobně. A on svým
lidem, i tomuhle parchantovi, ukáže, čemu se říká umění rychlého výslechu!
Pak se Asimov otočil ke
dveřím a nehorázně zařval: "Koljo!"
Téměř okamžitě vrazil do
místnosti Glum!
Vida, Kolja to je, napadlo
Sebastiena.
Kolja se postavil se do
pozoru a mimořádně hlasitě zaskřehotal: "Rozkaz, plukovníku!"
"Horký čaj,
Koljo!" zahulákal plukovník ještě hlasitěji. "A hned!"
"Rozkaz!" zařval
jak na soutěži ve řvaní Kolja a odběhl.
Sebastien vrhl pohled
k otevřenému oknu.
Asimov praštil do stolu a
zařval: "Na to ani nemysli! Venku je stráž a střílí se bez vyzvání!"
Otevřely se dveře a skřet
položil před Asimova rozpálený třílitrový samovar plný horkého čaje.
Sebastien nesměle nadhodil:
"Vy v tom horku chcete pít teplý čaj?"
Asimov neodpověděl. Usmál
se.
Sebastienovi se sevřelo
hrdlo!
"Začneme!" zaburácel
Asimov.
Doprostřed stolu skočil
oknem kocour Odysseus.
Ocáskem omotal držadlo
samovaru.
Asimov cukl ramenem!
Kocour cukl ocasem!
Samovar se zakymácel a tři
litry vřelého čaje se vylily do klína plukovníka.
"Jaúúú!" zařval
Asimov.
"Mňaúúú!" zařval
kocour.
Kocour vyskočil oknem.
Sebastien vyskočil za ním.
Asimov s roztaženýma
nohama a opařeným přirozením vyskočil ze židle a snažil se ze sebe servat
vařícím čajem nasáklé kalhoty.
Vojín Vasilij, který držel
na dvoře se samopalem první hlídku, si připadal docela důležitě.
Ke KGB byl sice přidělen
teprve před měsícem, ale i tak byl jedním z nich!
Musel se usmát při
vzpomínce na Bulharské pohraniční policisty, kteří jim více než ochotně okamžitě
vyklidili baráky tohoto starého dolu na zlato.
Aby ne, pomyslel si. Jsme
přece Rusové, elita!
A pak!
Pak se stalo něco naprosto
nečekaného!
Dítě a chlap!
Z okna v přízemí
vyskočil malý chlapec a pelášil s výskotem přes nádvoří!
Vasilij pozvedl samopal
k palbě, ale náhle!
V okně se zjevil
doširoka rozkročený řvoucí chlap, který se současně pokoušel si servat kalhoty!
Nejvyšší velitel KGB!
Plukovník Asimov!
Vojínovi Vasiljevovi
poklesla ruka se samopalem. Také mu poklesla čelist.
Šokován strašným poznáním
zablekotal: "Éto nevazmóžno! Palkóvnik - uchylak!"
O čtvrt hodiny později se
Vasiljevova víra v elity zhroutila docela!
Plukovník nechal nastoupit
celou jednotku osmdesáti mužů a řval do podvečerního ticha:
"Dneska v noci
chci žrát kočky!"
"Uchylak!"
utvrdil se ve svém názoru na plukovníka Vasilij.