KAPITOLA
34/JAK SE VEDE VÝSLECH

     V podvečerní tichu bulharských hor se v rozpáleném baráku nedalo téměř dýchat. Slunce rychle zapadalo a stíny se prodlužovaly.
     "Já ti ukážu, jak se vede výslech!" mlátil pěstí do stolu plukovník Ivan Asimov, nejvyšší velitel KGB.
     Sebastien se choulil na židli za stolem a ani nedýchal.
     Asimov naprosto nesnášel špinavý a zabahněný venkov. Ale tohle bylo něco jiného. Nejvyšší priorita! Operace Rubikon. Jistě, téměř všichni od počátku vědí, že ve skutečnosti jde o tajemství bohyně Bastet.
     Padesát let byl klid a teď tohle! Nejprve ta americká televizní reportáž. To nám byl čert dlužen, všechny oči zvědavců se upřely směrem k Balkánu. A pak, jako by toho bylo málo, tyhle zatracené děti! A on, Asimov, teď musí trávit už druhý den v tomhle polorozpadlém baráku uprostřed hor. On, který tak miluje svoji luxusní kancelář v Petrohradu!
     "Již brzy se mnou podělíš o všechny svá tajemství!" řval Asimov na Sebastiena.
     "Rusky moc neumím, mám problém s jazykem" pípl Sebastien.
     "O tvoji jazykovou výbavu se postarám," zašklebil se Asimov a popadl obrovské kleště. "Buď se ti jazyk rozmluví, nebo ti ho povytáhnu!"
     Sebastien zbledl.
     Asimov se spokojeně posadil na druhou stranu stolu. Přímo naproti vyděšenému desetiletému chlapci. Však on rychle změkne, pomyslel si. Opřel se co nejpohodlněji a přehodil si nohu přes nohu. Operace je přísně tajná, takže tady musí trčet on osobně. A on svým lidem, i tomuhle parchantovi, ukáže, čemu se říká umění rychlého výslechu!
     Pak se Asimov otočil ke dveřím a nehorázně zařval: "Koljo!"
     Téměř okamžitě vrazil do místnosti Glum!
     Vida, Kolja to je, napadlo Sebastiena.
     Kolja se postavil se do pozoru a mimořádně hlasitě zaskřehotal: "Rozkaz, plukovníku!"
     "Horký čaj, Koljo!" zahulákal plukovník ještě hlasitěji. "A hned!"
     "Rozkaz!" zařval jak na soutěži ve řvaní Kolja a odběhl.
     Sebastien vrhl pohled k otevřenému oknu.
     Asimov praštil do stolu a zařval: "Na to ani nemysli! Venku je stráž a střílí se bez vyzvání!"
     Otevřely se dveře a skřet položil před Asimova rozpálený třílitrový samovar plný horkého čaje.
     Sebastien nesměle nadhodil: "Vy v tom horku chcete pít teplý čaj?"
     Asimov neodpověděl. Usmál se.
     Sebastienovi se sevřelo hrdlo!
     "Začneme!" zaburácel Asimov.
     Doprostřed stolu skočil oknem kocour Odysseus.
     Ocáskem omotal držadlo samovaru.
     Asimov cukl ramenem!
     Kocour cukl ocasem!
     Samovar se zakymácel a tři litry vřelého čaje se vylily do klína plukovníka.
     "Jaúúú!" zařval Asimov.
     "Mňaúúú!" zařval kocour.
     Kocour vyskočil oknem.
     Sebastien vyskočil za ním.
     Asimov s roztaženýma nohama a opařeným přirozením vyskočil ze židle a snažil se ze sebe servat vařícím čajem nasáklé kalhoty.
     Vojín Vasilij, který držel na dvoře se samopalem první hlídku, si připadal docela důležitě.
     Ke KGB byl sice přidělen teprve před měsícem, ale i tak byl jedním z nich!
     Musel se usmát při vzpomínce na Bulharské pohraniční policisty, kteří jim více než ochotně okamžitě vyklidili baráky tohoto starého dolu na zlato.
     Aby ne, pomyslel si. Jsme přece Rusové, elita!
     A pak!
     Pak se stalo něco naprosto nečekaného!
     Dítě a chlap!
     Z okna v přízemí vyskočil malý chlapec a pelášil s výskotem přes nádvoří!
     Vasilij pozvedl samopal k palbě, ale náhle!
     V okně se zjevil doširoka rozkročený řvoucí chlap, který se současně pokoušel si servat kalhoty!
     Nejvyšší velitel KGB! Plukovník Asimov!
     Vojínovi Vasiljevovi poklesla ruka se samopalem. Také mu poklesla čelist.
     Šokován strašným poznáním zablekotal: "Éto nevazmóžno! Palkóvnik - uchylak!"
     O čtvrt hodiny později se Vasiljevova víra v elity zhroutila docela!
     Plukovník nechal nastoupit celou jednotku osmdesáti mužů a řval do podvečerního ticha:
     "Dneska v noci chci žrát kočky!"
     "Uchylak!" utvrdil se ve svém názoru na plukovníka Vasilij.