KAPITOLA 
8/ODYSSEUS

     Vstali v šest hodin ráno a v kuchyni se radili, jak naloží s dnešním dnem.
     "Ukážeme vám to tady," nabídla se Anička a táhla Sebastiena za ruku. "Jdeme."
     "Začínám si zvykat," otočil se Sebastien na Erika.
     Ten také nepřišel zkrátka. Zuzka se mu od včerejška plně věnovala. Nyní ho tlačila před sebou ze dveří: "Probuď se, ospalče, je krásné léto."  
     Smála se, seběhla schody a z prosluněné kamenné terasy zvedla protahujícího se kocoura: "Půjde s námi, tulák."
     Na tržišti v Primorsku bylo plno lidí. Spousta stánků s ovocem, rybami, tisíce chutí a vůní.
     "Mají skvělá velká rajčata!" ukázala Anička rukou.
     "Pojďte," vyzvala Erika a Sebastiena. "Jsou sladká. A voní. To je úplně jiná chuť, než ta naše doma!"
     "Dvě leva," pronesla stará, snad osmdesátiletá žena. Podala dívce pytlík rajčat a pohled jí při tom sklouzl na kocoura v Zuzčině náručí.
     Ohromeně zírala na zvíře a bulharsky pronesla: "Proboha! Vždyť to je přece Odysseus!"
     "Ovšem," odpověděla bulharsky Zuzka. A pokračovala. "Paní, vy ho znáte?"
     "Jakpak by ne!" vyhrkla žena. "Vždyť bydlel u nás, když mi bylo šest let."
     "To je přece nesmysl," usmála se Zuzka. "Vždyť pak by mu přece bylo ..." Zarazila se.
     Kluci se zrovna o něčem bavili, smáli se, a Zuzka hned zapomněla, co chtěla říct.
     "Co to bylo s tím kocourem?" zeptal se Sebastien.
     "Ale nic," zasmála se Anička, která bulharsky moc neuměla, ale nerada to přiznávala.
     Zuzka mlčela.
     "Jak jste k němu vlastně přišli?" navázal Erik a zasněně hleděl na Zuzku.
     Ta pohladila kocoura a pokrčila rameny: "No, vlastně přišel spíše on k nám, ne my k němu!"
     Anička se zahihňala: "Stalo se to před třemi lety, když jsme sem na dovolenou přijeli poprvé. Večer jsme grilovali a nejednou se ze tmy vynořil on. Roztomile zamňoukal a okamžitě si nás získal. Zlákala ho ta vůně opečeného masa."
     "Pronajímáme si každý rok na dovolenou tenhle dům. A Odysseus se objeví pokaždé, když přijedeme," dodala Zuzka.
     "A kdo z vás mu dal to jméno?" vyzvídal Sebastien. "Rodiče nebo některá z vás?"
     "Vůbec ne," odvětila Zuzka. "Podívej. Na krku má obojek, taková nějaká keramika, nebo co. Nejde nijak sundat. Je na něm antický nápis. Odysseus."
     Kluci se sklonili, aby se podívali zblízka.
     "Odysseus byl cestovatel," dodal Erik.
     "A to sedí!" řekla Anička.
     Sebastien si kocourka pohladil a ten začal tiše vrnět.
     "Chceš ho chvilku nést?" zeptala se Zuzka a podala Sebastienovi kocoura.
     "Moc rád?" usmál se Sebastien a popadl Odyssea do náruče.