KAPITOLA
1/POZVÁNÍ K ZÁHADĚ

     Listopadové ráno v New Yorku bylo mimořádně slunečné. Nefoukalo a já jsem měl několik pochůzek, proto jsem se vracel do kanceláře až o půl dvanácté.
     Cybelle mně přivítala úsměvem a já jsem se posadil ke svému stolu. Vstala a zamířila ke mně. Miluji její šaty do půli stehen. Má krásné nohy a ví to.
     "Nerozptylujte se," mrkla na mě, když mi podávala tlustou obálku. "Přišlo to ranní poštou. Mám před vámi hodinu a půl náskok, takže je potřeba, abychom si srovnali krok dříve, než se rozhodneme, co s tím dělat."
     Obracel jsem obálku v ruce a podíval se na známky: "Polsko?"
     Vyjmul jsem dopis v očekávání cizího jazyka. Ale byl jsem překvapen. Dopisem byla pouze vytržená stránka z časopisu. V angličtině. Text pojednával o nějaké hradní zřícenině.
     "Kdo nám to poslal? A proč?" otázal jsem se udiveně.
     "Nemám tušení," odvětila Cybelle.

KAPITOLA
2/ NEJTAJEMNĚJŠÍ HRAD SVĚTA

     Pustil jsem se do čtení. V úvodu článku byla zobrazena fotografie hradu.
     "Nejtajemnější hrad světa," přečetl jsem nadpis. "Svým tvarem, určením i událostmi, které jeho existenci provází. Do vzniku sídla francouzských králů, proslulého Versailles, byl největším a nejhonosnějším existujícím šlechtickým sídlem.
     Najdete jej na jihovýchodě Polska v městečku Ujazd. Hrad postavili v letech 1619-1644. Jeho vzhled vzbuzoval údiv. Ve tvaru pentagramu jej nechal vybudoval polský vévoda Krzysztof Ossolinský."
     "Až dočtete článek do konce, zjistíte, že obsahuje veškeré dostupné informace o tom objektu," podotkla Cybelle.
      "Veškeré?" podivil jsem se. "Jak to myslíte?"
      "Zatímco jste byl mimo dům, otevřela jsem internet. Prověřila jsem to a více faktů se vám nalézt nepodaří. Někdo měl důkladný přehled a vybral ten nejpopisnější text. Dokonalá zpráva o tom, co se všeobecně ví."
     Zvedl jsem fotografii hradu a předvedl svůj postřeh. Natočil jsem fotografii směrem ke Cybelle a pravil: "Pentagram. To je zjevné, nemusejí to ani říkat."
     "Myslíte? " usmála se šibalsky.

     Její poznámky mě někdy provokují. Cybelle o sobě říká, že je nejschopnějším symbologem severně od jižního pólu. Po letech práce s ní musím přiznat, že nijak nepřehání!
     Dokáže rozpoznat řešení i tam, kde běžný člověk nic nevidí. Napadlo mě, že tentokrát si ze mě určitě utahuje. 

KAPITOLA
3/ ČÍSLA 

     Zamyslel jsem se: "Jak se ten hrad vůbec jmenuje?"
     Cybelle odvětila: "Krzyztopor! To jméno najdete až dál v textu. Otevřela jsem mapu. Je to na půl cesty mezi Varšavou a hranicí České republiky."
     Opřel jsem se v křesle a zahleděl se do textu:
     "Inspirací ke stavbě hradu byla spiritistická seance. Vyvolání ducha prvního polského krále Boleslava I. Chrabrého, které se prý podařilo. A právě na pokyn tohoto polského krále byl zbudován hrad, který má být bránou do jiné dimenze. Mnozí v hradu spatřovali alegorii času. Kvůli jeho tvaru a kvůli číslům, v něm zachyceným," četl jsem.
     "Bude to ještě zajímavější," pobídla mě Cybelle.
     Pokračoval jsem tedy ve čtení: "Půdorysem hradu byl obrovský pentagram. A to není vše! Hrad má 366 oken, které symbolizovaly počet dní v roce. 52 místností, které symbolizovaly počet týdnů v roce. 12 tanečních síní, které představovaly počet měsíců v roce. A čtyři věže, na počest čtyř ročních období."
     "Pěkné. A dál," odtušil jsem a četl dál.
     "Budování hradu provázely nevysvětlitelné události. Místní kroniky zachycují záznamy o zmizelých dělnících. Zapsaná svědectví praví, že nešťastníci zmizeli před zraky svých kolegů. Rozplynuli se ve vzduchu."
     "Připomíná vám to něco?" zeptala se Cybelle.

KAPITOLA
4/ PROJEKT RAINBOW

     "Myslíte nápadnou shodu s Projektem Rainbow, známým spíše pod označením Teslův a Einsteinův Filadelfský experiment?" zkusil jsem štěstí.
     "Jistě," podotkla Cybelle. "Vykazuje to podobnost. Ale čtěte dál."
     Pokračoval jsem: "Vévoda Ossolinský si v podzemí hradu nechal vybudovat rozsáhlý labyrint. Zřídil si tu svou pracovnu, která byla podle výpovědí svědků plná magických knih. A zejména budily pozornost záhadné masivní dveře, na jejichž otevření vydal vévoda přísný zákaz!
     Jméno hradu znamená při detailním rozboru Krzyz=kříž a Topor=sekera.
     Vévoda získal mezi zdejšími obyvateli pověst velkého podivína, který v podzemí hradu téměř dva roky pracoval na neznámých experimentech. Byl stále unavený, slábnul a pokožka mu zbledla.
     Ossolinský zemřel rok po dokončení hradu! Těsně před smrtí se však svému synovi zmínil o své práci v podzemí hradu, a naléhal, aby pokračoval v jeho díle. Šlo o stroj času? O bránu do jiných světů? Syn vydržel pracovat jen čtyři roky a poté rovněž umřel. Hrad Krzyztopor zůstal obestřen velkým tajemstvím.
     Tajemství podzemí se pokoušelo odhalit mnoho odvážlivců. Ti, kterým se podařilo do podzemí hradu proniknout, se však již nevrátili! Zápisů o nich je v místní kronice bezpočet."

KAPITOLA
5/ ŠVÉDOVÉ

     "Dáte si kávu, " Cybelle vstala a já jsem souhlasil.
     Napil jsem se a četl dál: "V roce 1655 obsadila hrad švédská vojska, kterým velel generálem Lennart Torstenson. Švédové rychle zjistili, že s hradem není něco v pořádku. Řada z nich zmizela v podzemí a než generál vydal na vstup do labyrintu přísný zákaz, řady vojáků prořídly.
     Když se válečná situace změnila a Švédové hrad opouštěli, nechal jej generál zapálit.
     Už z těchto časů se objevují zápisy v kronikách o občasné modré záři, do které bývá hrad bez vysvětlení zahalován. Děje se tak za podmínek, kdy povětrnostní vlivy v okolí žádnou mlhu nevykazují."

KAPITOLA
6/ ZMIZELÁ RUDÁ ARMÁDA 

     "Následují informace o roku 1944," pravila Cybelle. "Dostáváte se k závěru."
     "Jsem zvědav, k čemu to vše směřuje," poznamenal jsem a četl dál.
     "Roku 1944 dosáhla linie hradu postupující sovětská vojska. Průzkumná jednotka Rudé armády sestoupila do podzemí.
     Z celé ozbrojené skupiny 40 vojáků se zachránil pouze jeden. Vasil Papuchin. Přežil jako jediný a ve výpovědi uvedl podivná fakta:
     V katakombách jsme objevili starobylé těžké dveře. Po jejich namáhavém otevření jsem dostal od velitele přímý rozkaz hlídat vchod.
     Třicet devět mužů vstoupilo do neznámého prostoru a já jsem zůstal venku. Podzemní prostory působily mimořádně tajemně a nepřístupně.
     Byl jsem ve střehu a očekával jsem možné napadení zvenčí. Očekávané zlo však přišlo zevnitř.
     Náhlé výkřiky mě přinutily nahlédnout do prostoru labyrintu za bránou! Přes pootevřené dveře jsem zahlédl bělavou mlhu. A posledního z mužů. Rozplynul se před mýma očima. Dal jsem se na útěk!"
     "Musím se vám přiznat, celé to na mě působí velice laicky," odtušil jsem.
     Cybelle se usmála: "K tomu se dostaneme."
     Přikývnul jsem a dočetl závěr textu:
     "Sověti, neznámo zda z vlastní iniciativy, či na pokyn velení, vyhodili vstupní portál do povětří. Možná tak navždy uzavřeli vstup do jiného časoprostoru, či jen znemožnili přístup k zařízení, o jehož funkci se vede bezpočet diskusí.
      Co se tedy ukrývalo v podzemí hradu Krzyztopor? Jaké experimenty prováděl v podzemí vévoda Krzysztof Ossolinský? Proč a kam zmizelo tolik lidí, kteří se odvážili do podzemí hradu proniknout?
      Badatelů a snílků je nekonečný zástup a každý předkládá stoprocentně pravdivé vysvětlení.
      Kabalistický symbol u vstupní brány může být stopou. Je výklad, kteří někteří udávají, správný? Domnívají se, že písmeno "W", které je vyryto nad vstupní bránou, symbolizuje podle kabalistické knihy Zohar čas a nekonečnost."
     "Obsah tedy známe," shrnul jsem to. "Ale co dál? Ani nevíme, co se od nás vlastně očekává."
     "Nemám tušení," pronesla Cybelle. "Přestože nemáme sebemenší stopu, je na té věci něco, co mě přitahuje."

KAPITOLA
7/ LEŽ A NIC NEŽ LEŽ

     Držel jsem článek v ruce a pohrával si s ním. Nevědomky jsem s ním otáčel, když vtom jsem zahlédl něco nejasného. Byl to jen mžik, nic víc.
     Vstal jsem a přešel k oknu.
     "Dívala jsem se proti světlu. Nic tam není," pronesla Cybelle bez vzrušení.
     Já jsem se však nevzdával. Něco jsem přece zahlédl! Otáčel jsem listem bez úspěchu.
     Stál jsem tváří k oknu, když jsem to zase zahlédl. "Takže ten slabě vyrytý nápis je jediná stopa?" odtušil jsem přes rameno.
     Vyskočila svižně od stolu a objala mě zezadu: "Nápis? O čem to mluvíte?"
     Těší mě, když ji občas i já překvapím nějakou maličkostí. Opřela se o má ramena, postavila se na špičky a pokusila se naklonit, aby pořádně viděla. Zbožňuji, když se chová takto neprakticky. 

     Jsou to chvilky, které si náležitě vychutnávám:
     "Použil tupý tenký hrot a do tmavé části obrázku vyryl opatrně slova HELP ME! Seškráblo to neznatelně barvu, ale hloubku papíru to nezasáhlo. Proto to není proti světlu patrné."
     "Jak jste si toho všiml?" zírala na mě nevěřícně.
     "Náhodou," přiznal jsem po pravdě. "Zaleskne se to jen při určitém úhlu. Když teď vím, že to tam je, přímo to bije do očí!"
     Cybelle kývla uznale hlavou: "Takže potřebuje pomoc. No, budeme muset asi vyrazit. Dopis byl nějakou dobu na cestě a prosba je zřejmě naléhavá."
     "Chcete říct, že na základě dvou slov pojedeme přes oceán? " nevěřícně jsem na ni koukal.
     "Nejde o ta dvě slova! " pronesla důrazně. "V tom článku je něco moc podstatného!"
     "Smím vědět co?" pochyboval jsem.
     "Jistě znáte úsloví - Pravda a nic než pravda. Tady je tomu naopak. Ten článek je lež a nic než lež!" vyrazila mi dech.
     Nezmohl jsem se na slovo.
     Vzápětí dodala: "Přestože je v mnoha podobách na internetu, není ani částečně pravdivý! Nemyslím letopočty a fakta. Mám na mysli všechny ty úvahy. Jsou to naprosté nesmysly! Jedna drobnost však zakrýt nešla! A ta mě přesvědčila. Musíme ihned vyrazit! Do Varšavy je to bez přestupu osm a půl hodiny letu."

KAPITOLA
8/ PRAVDA SE UKRÝVÁ V ČECHÁCH

    Vyřešení záhady v Polsku přináší další otázky.
     Odpovědi na ně je nutné hledat na území současných Čech.
     Kostel v Jindřichově Hradci je považován za nejzáhadnější na území celé republiky. Dominantní tajný symbol uprostřed kostela je pak dle vyjádření současných následovníků templářského řádu přímo spjatý s jejich starobylým založením. 

     Devět loukotí zobrazeného kola symbolizuje podle templářů devět zakladatelů jeich starobylého řádu. Ano, bylo jich dle zápisů skutečně devět.
     Pravda je ovšem docela jiná.
    Tak, jako devět loukotí mluví tajnou řečí symbolů o velkém tajemství, stejně tak legenda o devíti zakladatelích řádu templářů má na mysli naprosto totéž.
     Žádných devět zakladatelů v historii nebylo.
     Symbol má vznešenější a praktičtější význam!

KAPITOLA
9/ VELKÉ FINÁLE

     Náš rozsáhlý příběh o hledání ukryté pravdy vrcholí právě zde. V nevelké vísce na jihu Čech. U kostela svatého Oldřicha v Nových Sadech.
     U hrobky rodu Collaltů.
     Doufáme v konečné řešení záhady na obyčejném hřbitově?
     Úsměv profesorky Cybelle je ovšem nadmíru spokojený.
     Na první pohled obyčejný hřbitov - je něco docela jiného!

THE END.

Sledujte naše aktuální záhady!

official website