KAPITOLA
91/NĚMÝ SVĚDEK 

MOTTO

Francouzská hra je oblíbená na turnajích nižších kategorií. Černý připravuje protiúder způsobem, kdy namísto pasivní obrany volí aktivní strategii. Ovšem Francouzská hra není snadná. Chyba černého mívá za následek katastrofální prohru.

(Taktika šachové partie)

     Kamenná podlaha, na které leželi, sice studila, ale nebyla za dané situace tím hlavním problémem. Mnohem horší bylo to, že Hermann svázal hochům pevným lanem ruce i nohy. Zřícenina hradu byla zarostlá stromy a šance potkat turistu právě zde byla minimální.
     Frederick byl po potyčce s Francouzem ze hry vyřazen, zůstal i se psem někde v lese.
     Hermann zuřil, nedařilo se mu uspět a to jen díky těmhle dvěma hochům!
     "Váš nedělní výlet se chýlí ke konci," Hermann se už ani neusmíval.
     Dvoudenní řádění na zámku, v lese a na silnicích v okolí, zanechalo všude spoustu stop. Hermann neměl přehled o situaci a to nesnášel. Nedokázal odhadnout, kdo všechno už po nich v tuto chvíli jde.
     Půda v České republice by se mohla záhy ukázat jako příliš horká. Je nezbytné úkol rychle dokončit a vypadnout.
     "Stojíte nám v cestě," houkl Hermann na svázané hochy a přeci jen se své vlastní větě musel pousmát, když si uvědomil, že hoši nestojí, ale bezmocně leží na zemi před ním.
     Sebastien se náhle prudce posadil, nohy podsunul pod sebe, vztyčil se a jako pomalá kymácející kačenka odskákal z místnosti.
     "Čiperka," nedokázel skrýt svůj obdiv k odvaze chlapce Hermann. "Ale daleko neuteče."
     Svižným, mimořádně klidným krokem vyrazil za Sebastienem. "Už toho mám vážně dost," pomyslel si Hermann.
     Sebastien drobnými skoky pokračoval za roh. Tam zakopl a udeřil čelem do zdi. Ucítil náhle, že zeď za jeho zády povolila. Otevřeným tajným vchodem uviděl schody dolů a nezaváhal ani vteřinu. Schodiště bylo mimořádně příkré a dalo by zabrat při sestupu i člověku bez svázaných nohou.
     "Vuííí," vyjekl Sebastien, když v půli schodů zakopl o kostru člověka, skrčeného v příšerné poloze šikmo na schodech. Lekl se a ztratil rovnováhu. Zbytek schodů se skutálel a propadl obloukovým portálem do tři metry široké chodby s nízkými kamennými lavicemi vlevo i vpravo. Po pádu zůstal ležel obličejem k podlaze a chvilku se ani nepohnul.
     Hermann scházel schody a míjel právě polorozpadlou kostru, když uviděl ležícího chlapce dole pod schodištěm.
     Sebastien se vleže nemotorně překulil na záda a pohlédl vzhůru na Hermanna.
     Ten neměl kam spěchat. Chlapec mu neunikne.
     Zrak muže padl na ležící kostru: "Tenhle svědek už nepromluví." Sáhl do kapsy a vyndal nůž. Čepel se leskla v příšeří sklepení a chlap měl o dalších krocích zjevně jasnou představu.
     Sebastiena pohled na nůž vyděsil k smrti.
     Avšak věta o mlčícím svědkovi mu něco připomněla.
     Přítomnost kostry, její poloha, templáři, a vše ostatní kolem - to je šance. Šance na záchranu.
     Chlapec se rychle rozhlédl. Někde tady to přece musí být!
     Jeho oči přivykly tmě. Náhle ho zamrazilo. Zpod lavice jej nehybně pozorovaly oči lva.
     Stejný reliéf jako v zámeckém parku. Ale pak by přece - ovšem, obrátil rychle hlavu na druhou stranu.
     Pod druhou lavicí, dva metry od něj se usmíval další lev.
     Sebastienovi se kolečka v hlavě roztočila zběsilou rychlostí. Na obě oči, vzdálené od sebe tři metry nemá šanci dosáhnout.
     A náhle to uviděl. Pod druhou lavicí něco leželo. Smýkl tělem prudce vpravo, napřáhl spoutané ruce a věc vyndal.
     Byl to - templářský meč. Těsně pod rukojetí bylo vyryto jméno majitele - Francois de Guy!
     Sebastien neztrácel ani desetinu vteřiny. Měč zasunul mezi kolena a přeťal lano na rukou. Meč v pravé ruce napřáhl proti Hermannovi.
     "Ty žertuješ hochu," poznamenal Hermann. Ale pak si neodpustil posměšnou poznámku. "Na útěk potřebuješ spíše volné nohy."
     Přehodil si nůž pohybem zkušeného bojovníka do druhé ruky a s pohledem na kymácející se napřažený meč v rukou chlapce dodal: "Délka zbraně nemusí vždy rozhodnout boj."
     "Někdy ano," odsekl rozhodně Sebastien.
     Natáhl se a zabodl prst do oka lva vedle sebe. Současně napnul druhou paži s mečem přes chodbu pod druhou lavici. Snad dosáhne! Má jen tuto jedinou šanci. Ještě pár centimetrů ... S námahou se dotkl se špičkou meče oka lva a prudce bodl!
     "Vhúúúúú," těžká deska sjela dolů a rázem zatarasila průchod. Mezi Sebastiena a Hermanna dosedla masivní brána.
     "Néééééé," řev zaskočeného chlapa utichl v momentu, kdy kámen dopadl. Stejný kámen uzavřel v tom okamžiku schody i shora. Hermann byl ve smrtelné pasti templářů.
     Bez pomoci zvenčí jej čekal stejný osud, jako muže, jehož kostra se zde ocitla před stovkami let.
     Sebastien si na princip těchto staveb, o kterých Cybelle doma mluvila, vzpomněl až pod stresující situací a větě o němém svědkovi. Poloha kostry jasně naznačovala, že muž na schody přišel, ale již nemohl odejít. A zkroucené tělo bylo důkazem smrti hladem.
     Jedno rázné švihnutí mečem uvolnily nohy hocha a Sebastien se dal na útěk chodbou dále do podzemí. Někde přece musí být východ.

JÍT DÁL
©2006-2022 TUTM.CITY. All rights reserved.