KAPITOLA
8/OSUDNÝ VÝKŘIK PÁVA

     "Podívej okno," zvolal Sebča. "Vypadá to, že stoupáme do věže zámku."
     "Vážně," odvětil Erik. "Ale okna jsou nejspíš zvenčí neviditelná, jako by je tvůrci překryli poloprůhledným plátnem nebo voskovaným papírem. Vidím ven, ale jakoby rozmazaně!" Poloprůhledné plátno bylo nataženo v mohutných dřevěných rámech, vsazených do okenních pantů.
     "Zkusím to otevřít," rozhodl nečekaně Erik a jal se zápolit se starým oknem. S námahou zatlačil do konstrukce a ta se vyklopila ven z věže.
     Otevřeným nekrytým otvorem vyhlédl Erik na zámecké nádvoří.
     Přítmí venku se prohlubovalo. Poslední paprsek slunce vykresloval siluetu věžičky s hodinami přímo naproti. Na vzrostlém platanu vedle okna seděl nehybně páv a zvědavě Erika pozoroval.
Ozvalo se křupání antuky. Rychlým krokem procházeli nádvořím oba muži. Psa někde nechali. Mluvili tiše, ale bylo vidět gestikulaci horlivé diskuse.
     V té chvíli páv velmi hlasitě a naprosto neočekávaně zakřičel. Jeho táhlý zvuk proťal ticho dvora s děsivou razancí.
     Hermann prudce otočil hlavu vzhůru a hleděl zaskočenému Erikovi přímo do očí. Erik odskočil od okna, ale už bylo pozdě!
     "Nahoře!" zařval Hermann a ukázal rukou na věž. "Mazej pro žebřík!"
     Obrýlená krysa cosi zagdákala a hbitě vyrazila za roh.
     "Průšvih!" zaklel Erik. Chlapcům bylo jasné, že se nacházejí v tajné dvojité stěně věže. Zeď byla dostatečně silná, aby schodiště ukryla a umožnila tak přístup do tajné místnosti ve věži jedině z podzemního vchodu. Problém byl v tom, že otevřením ukrytého okna Erik na tuto dokonalou skrýš muže na nádvoří upozornil.
     Chlapi dole si přitáhli dlouhý dřevěný žebřík ke zdi věže a kudrnatec započal svůj výstup.
     Erik se vyklonil co nejvíc mohl, popadl rám okna a snažil se jej zavřít zpět.
     "Nech toho!" vykřikl Sebča. "Stejně už ví, kde jsme."
     Erik byl však naprosto v transu a zápolil se starým okenním rámem. Chtěl ho usadit v původní poloze stůj co stůj.
     Frederick s podivným úsměvem už byl v polovině žebříku a stoupal rychlými a sebejistými pohyby výš a výš.
     Erikovi se nedařilo vtáhnout rám do původní pozice. Pant vpravo se náhle vylomil a v tu chvíli okno dosedlo.
     "Mám to!" vykřikl spokojeně Erik. A teprve teď ho napadlo, že tenké plátno, sice v mohutném rámu, chlapa asi nezastaví.
     "No, jdeme," otočil se k Sebčovi.
     "Prásk!" starý rám okna necitlivé zacházení nevydržel a s hlasitým prasknutím se urval i druhý pant. Celá ta těžká věc se vyklonila do nádvoří a začala padat kolmo dolů. Prvním úderem naštípla žebřík a tím druhým smetla kudrnatý úsměv.
     Nešťastník sjel dolů rychlostí, za kterou by se nemusela stydět ani startující formule jedna. Tvrdě dosedl do antuky dvora a ani nehekl. V té chvíli se naštípnutý žebřík přelomil docela a delší část dopadla sedícímu chlapíkovi rovnou na hlavu.
     Frederick se převrátil dozadu a zůstal ležet.
     "Za mě like," zahlásil Sebča a zdvihl palec nad hlavu.
     Hermann ležícího chlapa zlehka nakopl a pak už na nic nečekal. Vyrazil k nejbližšímu zámeckému oknu v přízemí. Rachot vysypaného skla byl důkazem, že právě pronikl do budovy a míří nepochybně na věž.
     "Nějaký další nápad?" supěl Sebča po schodech za Erikem.
     "Nic mě teď nenapadá," hekal běžící Erik a bral schody po dvou.

JÍT DÁL
©2006-2022 TUTM.CITY. All rights reserved.