ČESKÁ REPUBLIKA
PÍSEČNÉ

KAPITOLA
V HROBCE

     "Attisi, mohl byste se silným světlem prohlédnout ty stěny vlevo?"
"Ovšem. Jak si přejete."
     Nechápu, proč mi občas přiděluje tak bizarní úkoly. Jde přece zjevně o praskliny věkem. Jsem ovšem zvyklý plnit její přání. A tak jsem postupoval mimořádně detailně.
     Po dvaceti minutách mě cosi upoutalo, ale jak světelný kotouč klouzal monotónně po stěnách, musel jsem se vracet, abych to místo znovu našel.
     Cybelle tu změnu v pohybu světla zaznamenala. Ale neříkala vůbec nic. Čekala.
     A já jsem konečně znovu spatřil tu anomálii.
     "Tady ta prasklina na zdi," pravil jsem …
     "Ano?" odvělila Cybelle. "Co se vám nezdá, Attisi?"
     "Nu, skoro bych řekl, že to vypadá …"
     "Jako díra od kulky," doplnila Cybelle.
     Dokonale mě překvapila: "Jak jste toto mohla očekávat?"
     "Hned vám to vysvětlím. Ale nejprve se vás musím na něco zeptat."
     Nedočkavě jsem na ni hleděl.
     Cybelle navázala otázkou: "Proč podle vás neodvezli i ty zbývající čtyři urny? Tam nahoře, v prvním podzemním podlaží?"
     "To tedy vážně netuším."
     Vystoupali jsme o patro výše a Cybelle pokračovala: "Víte Attisi, já jsme se detailně dívala na všechna ta jména. Zejména na tady to jedno!"
     "A?"
     "Byl velmi významný. Nikdo by jej tady nenechával bezdůvodně."
     "Proč tedy?"
     "Víte, já mám pocit, že úkol těchto strážců ještě nebyl naplněn."
     Udiveně jsem se dotázal: "Vy si snad myslíte, že hlídají ještě nějaká další ženská těla?"
     "To nikoliv. Ale pojďte ven na světlo, seznámím vás s důležitými fakty."