Košík
0
0,00 €
USA
NEW YORK
IINTRODUCTION
TAJEMSTVÍ
Listopadové ráno v New Yorku bylo mimořádně slunečné. Nefoukalo a já jsem jako asistent proslulé profesorky Cybelle měl ve městě několik administrativních pochůzek. Cestou jsem si vzpomněl na rozhovor v Timesech, kde o sobě Cybelle před lety prohlásila, že je nejlepším symbologem severně od jižního pólu. Ta skromnost mě tehdy pobavila, ale po našem pozdějším seznámení jsem pochopil, že nijak nepřeháněla. Do naší kanceláře na Západní 35.ulici jsem se vracel až o půl dvanácté.
Cybelle mně přivítala úsměvem a já jsem se posadil ke svému stolu. Vstala a zamířila ke mně. Miluji její šaty do půli stehen. Má krásné nohy a ví to.
"Nerozptylujte se," mrkla na mě, když mi podávala notebook. "Odkaz na tenhle film o hrobce Collaltů dorazil v ranních emailech. Mám před vámi hodinu a půl náskok, takže je potřeba, abychom si srovnali krok dříve, než se rozhodneme, co s tím dělat."
Otočil jsem obrazovku k sobě: "Madzone? Vzpomínám si naše přátele z Česka."
Hodlal jsem pustit film, ale Cybelle mě zaskočila otázkou: "Attisi, uvažoval jste někdy o možnosti nechat si narůst knír?"
Občas mě vyvede z míry. ale ne tentokrát: "Tuším, proč se ptáte. Právě nyní, v listopadu, si muži nechávají v rámci celosvětové charity na podporu mužského zdraví narůst knír. Akce zvaná Movenber."
"Bravo, Attisi!" rozesmála se naplno. "Souvislost jste odhalil velice bystře."
"Ale proč se ptáte doopravdy?" zajímalo mě.
"Uvidíte, až si pustíte ten film. Slovo Movember tam vyvolalo pořádný rozruch," odvětila Cybelle.
Pohodlně jsem se opřel a pustil si film z hrobky Collatů.
Po půl hodině jsem byl obeznámen s fakty a zadíval se na Cybelle: "Jaký je váš názor na tuhle věc?"
Cybelle se usmála: "Už na první pohled nalézám několik fascinujících indicií, ze kterých mám trochu obavy. Zejména proto, že naši přátele z Madzone by svým fanouškům rádi nabídli něco docela nového. Možnost řešit skutečnou záhadu naživo."
"A sdělila jste jim všechna rizika?"
Cybelle odvětila: "Ne tak docela. Načrtla jsem koncept odpovědi. Použila jsem vaše obvyklé formulace. Neručíme za jejich bezpečnost. Ani za to, že zvládnou řešení bez obtíží. Ovšem, ale kdo by stál o tajemný zážitek bez rizika a překážek? Cesta do neznámého, to je to, co láká nejvíce!"
Souhlasil jsem: "Sepíši to a odešlu. Přidám tam, aby si každý zájemce nabil svůj mobil a sehnal si dobrého parťáka. Ale nyní mi sdělte, co vás na té záhadě tak zaujalo?"
"Attisi, copak si nevzpomínáte? S hlavami oddělenými od těla jsme se přece již dříve setkali."
Myšlenky mi vířily hlavou. A pak jsem si vzpomněl na Itálii.
Rázně jsem vstal z křesla: "Snad nemáte na mysli ...?" Větu jsem nedokončil.
Cybelle obrátila monitor počítače mým směrem.
Cybelle sledovala můj pohled a přikývla: "Ano. Inferno z Dantovy Božské komedie. Devátý kruh pekla!"
Zíral jsem na ni: "Ukrývá snad hrobka Collatů ještě jiné, mnohem děsivější tajemství?"
"Dost možná," odvětila Cybelle. "Protože jsem krom dalšího zjistila ještě jednu podstatnou informaci!"
Zvedl jsem obočí: "Ano?"
Pokračovala: "Hrobku tvoří dvě podzemní úrovně. Jistě vám Attisi neuniklo, že natáčení seance probíhalo ve druhém podzemním podlaží."
"Samozřejmě," odvětil jsem.
"Ovšem co je v tom podlaží prvním jsem detailním hledáním zjistila až po shlédnutí filmu!"
Cybelle mě vždy dokáže překvapit svým smyslem pro detail.
"Na co jste tedy přišla?"
Naklonila se ke mě a otevřela další fotografii: "Při vstupu do podlaží prvního spatříte dvě dochované pohřební nádoby. Podle svědectví pamětníků jde o neobvyklý způsob ukládání nebožtíků, s hlavou oddělenou od těla a posmrtně položenou na záda zesnulého."
Poněkud nedočkavě jsem odvětil: "To přece již víme."
Cybelle se pousmála: "Ovšem, to ve filmu zaznělo. Ale já jsem zjistila, že nádoby byly původně čtyři vlevo a čtyři vpravo. Celkem tedy osm bezhlavých strážců před vstupem do podzemí!"
Pochopil jsem: "Jistě. Osmička je z hlediska symbologie, iconologie a enigmatiky, tedy vašich oblíbených vědeckých disciplin, vysoce významným číslem."
"Nejen to," navázala Cybelle. "Číslo osm vyjadřuje v případě této záhady nejen počet záhadných strážců, ale také tvar osmihranné věže nad jejich hlavami."
Zamyšleně jsem na ni hleděl: "Co osm poněkud děsivých strážců hlídalo?"
Cybelle neztrácela čas: "Na seanci několikrát zazněla otázka - Máš strach?"
"Co s tím hodláte dělat?" zeptal jsem se.
Cybelle odvětila: "Znáte mé metody, Attisi. A už vícekrát jsme zdůrazňovala prioritu správných otázek. Není důležité kdo, nebo kde, koneckonců ani kdy. Já vždy hodlám zjistit proč!"
A je to tady. Čeká nás tedy cesta do Evropy. Já prostě miluji její rozhodnost.