ČESKÁ REPUBLIKA
PÍSEČNÉ

IKAPITOLA
PODVEČERNÍ TICHO

     Stáli jsme v zamyšlení před hrobkou a mlčeli.
     Cybelle pozorovala západ slunce.
     Naposledy se rozhlédla a vydala se k bráně hřbitova.
     Tiše jsem zavřel vstupní dveře Collaltovské hrobky a vykročil v jejích stopách.
     Dohnal jsem ji po pár krocích, když vtom jsem za zády, daleko za hřbitovní zdí, zaslechl v šumění stromů nezřetelný šepot.
     Jen dvě věty: "Jsem blízko. Hledej mě."
     Slyšela to rovněž, protože jsme se oba zastavili současně.
     Pohlédl jsem jí do očí.
     Usmála se a uchopila mé rameno: "Attisi, jsou hodnotnější věci. Cennější než všechny perly."
     Poté se otočila a ladným krokem kráčela k bráně.
     Zálibně jsem ji pozoroval: "Má samozřejmě pravdu."

The End.