KAPITOLA ČTVRTÁ
RISKANTNÍ VOLBA

     Cybelle, která vše pozorně poslouchala, se zeptala: "Kam vás ti lidé odnesli?"


     James Hardrock nevrle odvětil: "Probudil jsem se na lavičce u vídeňského letiště. Asi mě převezli autem. Když jsem přišel k sobě, zjistil jsem, že mě v náprsní kapse saka něco tlačí. Nadvakrát přeložené fotografie na tvrdém papíře. Vyobrazení mého rodného města a obrázek hřbitova. Jak bych to řekl, hm, skutečně jsem neměl odvahu se do Brna vracet!"


     Cybelle se napřímila v křesle: "Chápu. Pověřujete nás vskutku nebezpečným úkolem, pane. To tajemství přesto vypadá natolik lákavě, že jsem se rozhodla vaši zakázku přijmout."


     Pan Hardrock spokojeně přikývnul.


     Ale k mému překvapení nastala chvíle ticha. Cybelle seděla bez pohnutí, obočí mírně pokrčené. Pozorovala Jamese Hardrocka a neříkala vůbec nic. Alarm v mé hlavě symbolizoval něco zajímavého. Znám ji samozřejmě mnohem lépe než všichni ostatní a dobře vím, co to znamená. Tváří se takto pokaždé, když se snaží vcítit do myšlení člověka před sebou.
     Otočila zrak směrem k oknům a zase zpátky. Podívala se panu Hardrockovi do očí a zeptala se: "Smím mít osobní otázku, pane?"


     "Jistě," odvětil překvapeně.


     "Podobně jste nám popsal, co všechno poselství, které jste sdělil, obsahuje. Detailně jste nám vylíčil, co všechno jste se svými lidmi, i s lidmi, které jste na práci pronajal, podnikli."
     "To ano," odvětil James P. Hardrock.
     "Avšak," pravila Cybelle a odmlčela se. "Něco podstatného jste nezmínil. Nepadlo o tom ani slovo. Ani jen náznak."


     Pan Hardrock se zavrtěl v křesle. Bylo očividné, že se cítí nesvůj.
     Po malé chvilce tiše pronesl: "Asi tuším, co máte na mysli." Seděl nyní rovněž zcela nehybně.
     "Jsem pevně přesvědčena, že víte, o čem mluvím," tiše doplnila Cybelle. "Nesnažil byste si najmout toho nejlepšího a jen na okamžik pochybovat, že si toho nevšimne."


     Přiznám se vám, že jsem již delší dobu vůbec nechápal, o čem ti dva spolu hovoří. Jistě, na myšlení je tu ona!


     "Nuže," nadhodila Cybelle.
     "Dobrá tedy," poznamenal pan Hardrock. "Doufal jsem, že se tomu vyhnu. Ale zřejmě není zbytí."
     "Není," nenechala nikoho na pochybách Cybelle.      "Potřebuji to vědět, máme-li se skutečně dobrat pravdy!"
     Pan Hardrock se pořádně napil své vody a pravil: "Chcete vědět - Proč!"


     "Ano," potvrdila Cybelle.
     "Chcete znát důvod, proč tolik usiluji o odhalení této záhady. Tušíte, že finanční nabídka, kterou jsem obdržel, není pro zabezpečeného podnikatele mého věku dostatečnou motivací."
     Cybelle mlčela.
     "Doufal jsem, že to nebudu muset rozebírat. Připadám si tak - ..."
     "Bez obav," pravila povzbudivě Cybelle. "Očekávám, že důvod není tak zcela obvyklý."


     "Přesně tak," vydechl James Hardrock. "Víte, existuje jistý náznak, co se za řešením tohoto tajemství skrývá. Ale, ... zní tak neuvěřitelně."


     "Pro současného moderního člověka," pravila Cybelle. "To jste měl na mysli, viďte?"
     Pan Hardrock se nervózně postavil a přešel pracovnou k obrovskému globusu. Hleděl na něj, pomalu jím pootočil, téměř zcela bezmyšlenkovitě.


     Náhle se obrátil mým směrem: "Mohl byste mi nalít koňak?" Poté se znovu usadil zpět do svého křesla.
     Přistoupil jsem, položil na stolek novou sklenici a nalil do dobrých tří čtvrtin kvalitní koňak.
     Hardrock sklenici bez váhání uchopil a vyprázdnil celý její obsah naráz a bez přerušování. Vodu bez bublin k mé potěše zcela ignoroval. Jsem tomu vždy rád, když mohu k řešení záhad něčím přispět.


     James Hardrock položil prázdnou sklenku na stolek a konečně řekl: "Vidím, že před vámi nemá smysl nic tajit. Ano, je tomu přesně tak."
     Pokračoval bez viditelných rozpaků: "Dědictví bylo pro mě zcela nečekané. Nebyli jsme si s bratrancem nijak zvlášť blízcí. Neviděli jsme se řadu let. Bezmála dvacet. Proto jsem chtěl samozřejmě vědět, čím se v posledních letech zabýval. Jaké byly jeho záliby. Jaké měl přátele. Zda byl považován za váženého člověka."


     Cybelle se na starého muže dívala velmi pozorně: "Co jste o svém bratranci zjistil, pane?"


     "Víte, musel jsem oslovit skutečně hodně lidí, než jsem vůbec o krok postoupil. Ukázalo se, že byl poslední roky uzavřen v okruhu svých starých přátel, z nichž nikdo nezůstal naživu. Byl členem komunity, či lépe řečeno, jistého tajného společenství, které před veřejností a svými rodinnými příslušníky nebyli nijak sdílní."
     Pan Hardrock se pohodlněji opřel a pokračoval: "Můj bratranec byl, jak se mi posléze podařilo zjistit, hlavou významné organizace, o jejímž poslání a činnosti nikdo nic bližšího nevěděl."


     "Jak jste si poradil, pane?" neváhala se zeptat Cybelle. Po tom všem, co jsme již slyšeli, nepochybovala ani na chvíli o značné podnikavosti starého muže.
     "Ten objev jsem učinil víceméně náhodou. Neměl jsem již skutečně žádný nápad. A ve chvíli nostalgie jsem zavítal na hřbitov k bratrancovu hrobu."


     Atmosféra naplněná zvědavostí by se v té chvíli dala v pracovně krájet. Mým úkolem je chladná hlava za všech okolností, ale musím sebekriticky přiznat, že tentokrát jsem k tomu svým dílem přispěl také.


     "Co jste objevil?" ozvala se Cybelle.


     "Hrob tam nebyl," pravil pan Hardrock.

obrázek