Očima jsem bloudil po místnosti. Sfinga, hlava Medusy, dva prapodivné sloupy, kamenné hlavy dvou obrovských lvů. To vše ještě více probudilo moji zvědavost.
     Pronesl jsem: "Nepochybně mluvíte o odhalení skutečných záhad?"
     Sledovala můj pohled. Byla zřejmě velice dobrým pozorovatelem, protože její další otázka mě zasáhla naprosto přesně: "Máte snad strach?"
     Nehybně a beze slova jsem se na ni díval. Možná o trochu déle, než mívám ve zvyku. Není toho mnoho, co by mě dokázalo vyvést z míry: "Strach? To ani ne. Ale přemýšlím."
     "Zkuste to formulovat," jemně mě pobídla.
     "Když získám tajné informace, nezmění to můj vlastní život?" zeptal jsem se.
     "To přece záleží jen na vás, jak s tím vším naložíte."
     Měla pravdu. Usmál jsem se a ona také: "Dalo by se říci, že budete na pár hodin skutečným lovcem záhad, ale bez toho rizika, že by vám někdo usiloval o život."
     Byl jsem dokonale uchvácen. To byla chvíle, kdy jsem byl naprosto pevně rozhodnut, že něco tak výjimečného musím zažít.

obrázek

.

.

.

.

.