Monotónní pohyb vlaku, pohled do krajiny, strávil jsem hodinu a půl v jídelním voze. Začal jsem uvažovat.

     K čemu směřuje tento případ Osiridova sarkofágu? Vypadá to, že lidé v minulosti měli rozsáhlejší znalosti, než bychom vůbec čekali! New York, Egypt, Vídeň a nyní Praha. Souvislosti do sebe zapadaly přímo neuvěřitelně. Až z toho mrazilo. Staří egypťané o tom zjevně věděli. Věděli rovněž, co bude dál.

    Myšlenky se hrnuly jedna za druhou, hlas Cybelle ke mně promlouval, snažil jsem se uchopit smysl toho, co mi sděluje. Pokud skutečně před tisíci lety předpokládali, že ... pak ... a pak mě přemohl spánek.

....

     Pozoroval jsem pražský orloj. Pozoroval jsem hodiny na Wilsonově nádraží v Praze. tik-tak


tik-tak 

tik-tak: odpočítávají hodiny čas odjezdu vlaků!

tik-tak: hromadí se lidé na nástupišti hlavního nádraží.

tik-tak: všichni nastoupili do vlaku.

tik-tak: na cestu vlastního života.

tik-tak: cesta každého je jinak dlouhá, podle stanice, kde musí vystoupit z vlaku svého života. Kde je ta stanice a kdy je čas výstupu? To vše řídí pán životního cyklu a času. Kronos!

tik-tak: Malá ručička Slunce odměřuje celé hodiny. Velká ručička Luny odměřuje minuty. Každá další ručička chronologického času na astronomických hodinách je řízena další planetou.

tik-tak: neustále se honí, předbíhají, střídají se, den a noc.

tik-tak: den za dnem, noc za nocí, týden za týdnem, měsíc za měsícem, sezóna za sezónou, rok za rokem.

tik-tak: neustále se točí v kolotoči času Slunce a Měsíc i všechny další planety.

tik-tak: planety vytváří na obloze spletité vztahy. A pletou lidský Osud.

tik-tak: váš Osud!

...


     Pomalu jsem se probouzel. Zvláštní sen.
     A v tu chvíli jsem zcela zřetelně zaslechl Cybellin hlas: "Attisi, buďte bdělý! A pamatujte na datum konce Platónského roku! Týká se to všech, na nich je, jestli vítězně vystoupí nebo jestli budou čekat na nástupišti."

     "Na co čekat?" pronesl jsem z polospánku.
     "Na další vlak svého života!" odvětila rázně.

     V tu ránu jsem otevřel oči. V jídelním voze uhánějícího vlaku jsem byl dočista sám.

KONEC UKÁZKY.