Sotva se pan Hardrock usadil, započal nám líčit svůj neobvyklý příběh: "Zdědil jsem po svém vzdáleném bratranci rozsáhlou knihovnu. Nestihl jsem se do ní ještě ani podívat a už o ni přes prostředníky projevila zájem vyhlášená knihovna z Amsterdamu. Ritman Library."


     Cybelle odvětila: "Biblioteca Philosophica Hermetica, tak zní jejich oficiální název. Znám je velmi dobře. Soukromé sbírky křesťansko hermetické tradice. Knihovnu založil roku 1957 Joost R. Ritman v Amsterdamu. Veřejnosti byla zpřístupněna až roku 1987."
     "Víte o nich tedy," odtušil James Hardrock.


     "Pochopitelně. Jejich knihy souvisí s naší prací. Spravují rozsáhlé historické fondy z oblastí hermetiky, alchymie, tajných rosenkruciánských nauk, mystiky, gnóze, esoteriky. Působí ve městě, do kterého se kdysi z obav o svobodu slova a názorů musel uchýlit i velký znalec tajných nauk Jan Amos Komenský. Ritmanovy sbírky jsou mimořádné i ve světovém měřítku. Považte, mají také knihy či archiválie z oblastí srovnávání různých světových náboženských směrů od náboženství středního východu, Iránu, Indie, směrů východní Asie, Afriky, Ameriky, dále Helenistických a náboženských směrů Oceánie nebo příkladně Nové Guiney. Zkrátka velmi rozsáhlé a bohaté studijní materiály dostupné v současné době odborníkům i laické veřejnosti."


     Pan Hardrock byl zaskočen tímto detailním výčtem znalostí, chtěl se snad na něco dotázat. Ale Cybelle prahla po odpovědi na konkrétní otázku, proto se nenechala přerušit a zeptala se přímo: "Proč vás jejich zájem tak překvapil, pane? Nepovažuji nijak za nezvyklé, že mezi zájemci o staré knihy budou právě oni."


     Pan Hardrock se zamračil: "Víte, byly tady dva hlavní faktory. Mé dědictví byla důvěrná nikde nepublikovaná záležitost. Jejich nabídka přišla nečekaně rychle. To by ovšem nevadilo. Zarazilo mě něco docela jiného! Neobvyklost jejich nabídky. Prohlásili, že mají k dispozici partnera, který by jejich jménem celé mé dědictví odkoupil."
     Cybelle poněkud nespokojeně pravila: "To bývá časté. Muselo tam být jistě ještě něco. Něco, co činilo tu nabídku zvláštní?"


     "Ano, právě že bylo. Výše nabízené částky," vydechl James Hardrock. "Cena nerozhoduje!"


     "Velkorysé," spokojeně odtušila Cybelle.
     Vidím jí až do žaludku. Jistě, mazlila se v duchu s představou takové sponzorské nabídky pro náš výzkum. Neomezené finance bychom ocenili také.


     "Velkorysé. To jistě," potvrdil James P. Hardrock. Ale pokračoval: "Víte, jsem obyčejný obchodník, peníze jsem vydělal dodávkami plastového nádobí do letadel. Ale i tak chápu, že takový typ nabídek bývá většinou podložen předmětem mimořádné hodnoty. Přizval jsem odborníka na staré tisky, ale ten byl obsahem knihovny značně rozčarován. Prohlásil, že jde o samé běžné věci a že zájem kupců vůbec nechápe. Jako správný podnikatel mi doporučil okamžitý odprodej, než si kupec nabídku rozmyslí."


     "Pozoruhodné!" poznamenala Cybelle. "Podařilo se vám zjistit, kdo je tajemným kupcem? Tím, který nabízí neomezené finance za téměř bezcennou knihovnu!"
     "Ovšem, to mě velmi zajímalo. Nebylo pochopitelně možné na ně přímo naléhat, ale i já mám své zdroje. Poptával jsem se a zjistil, že Ritman Library byla na čas z nedostatku financí dokonce uzavřena. Poté se však objevili noví sponzoři. Kupec by mohl být jedním z nich."


     "Máte na mysli někoho konkrétního?" vstoupil jsem do debaty.


     "Jistotu o identitě onoho kupce samozřejmě nemám. Ale v úvahu by připadal například tento muž, který se stal jedním z nových sponzorů Ritman Library. Poskytl ze svých soukromých financí tři sta tisíc dolarů na digitalizaci jejich sbírek. Na snímku je společně s Esther Ritman, dcerou zakladatele knihovny," pronesl pan Hardrock, vyjmul z kapsy fotografii a podal ji přes stůl Cybelle.


     Cybelle na fotku krátce pohlédla.
     Poté souhlasně přikývla: "Možné by to bylo. Bydlí v Nové Anglii a do New Yorku
občas zavítá. Já ovšem výsledky své práce sděluji pouze svým klientům. A on si u mě žádný konkrétní výzkum nikdy neobjednal. Musím však poznamenat, že pokud se ve vaší knihovně nachází něco naprosto unikátního, co by mohlo být podkladem k dalšímu megahitu Dana Browna, pak by nabídka neomezené ceny byla více než korektní. Tedy, pokud je tím kupcem skutečně on..."


     "Uvažoval jsem podobně," poznamenal James Hardrock. "Dokonce jsem již uvažoval o prodeji, ale ..."
     "Ano?" obrátila Cybelle svůj pohled ke starému muži.


     "Přišla další nabídka! A pak ještě dvě. Víte, nebyly tak přemrštěné, snad by ani neupoutaly mou pozornost, ale ve stínu té prvotní nabídky to bylo celé tak zvláštní. A to mě rozčililo! O mém dědictví se nikde nepsalo. Nešlo o nic světoborného. Šlo o čistě důvěrnou záležitost a knihovna, které jsem se stal vlastníkem, byla soukromým majetkem bez přístupu veřejnosti. Bratranec vlastnil ještě jednu honosnou a cennou, mimořádně rozsáhlou knihovnu, ale tu odkázal Smithsonovu institutu. Zprvu jsem se domníval, že si kupci zaměnili tuto cennou sbírku s tím, co jsem dědil já. Ale oni naprosto přesně chtěli tuto moji malou bezvýznamnou část! Nemohl jsem rozčilením ani spát! Co obsahuje tato na první pohled obyčejná sbírka tisků tak cenného? A zejména? Jde vůbec o knihu? Všichni hodlali nakupovat kompletní obsah mého dědictví! Co je v místnosti s regály a knihami tak unikátního?"


     Cybelle má na chování lidí vysoce vyvinutou intuici. Pravila tedy: "Je mi naprosto jasné, že věc má nějaké rozuzlení. Jinak byste tady dnes neseděl, pane."


     Pan Hardrock tento odhad ocenil přikývnutím: "Tušíte správně! Našli jsme to!" 

obrázek