KAPITOLA
4/BUDE TO RUTINA

     Na druhé straně zdi postával bezmocně vysoký blonďák a tupě zíral. Úsměv lví hlavy na zdi jej přímo provokoval. Pocit bezmocnosti u něj vyvolal zhoupnutí někde dole, v oblasti žaludku. Nic proti bolesti pravého palce na noze, zapříčiněnou náhlým záchvatem vzteku, ve kterém nakopl vší silou kamennou zeď:
     "Kde se tady vzaly ty děti?"
     "Bude to rutina," vzpomněl si blonďák na svá vlastní slova z dnešního rána. A přitom ten den tak dobře začal!
     Zasnil se a zavzpomínal na dnešní ráno.
     Sobotní silniční provoz byl na hraničním přechodu Schafberg-Folmava tak nudný, že český celník pohlédl na přijíždějící Hummer jako na vítané zpestření.
     "H1 6,5 HMC4 pick up," konstatoval v duchu a mávl červeným terčem, aby auto zastavil a mohl se podívat zblízka. Za volantem seděl nahrbený obrýlený chlápek s kudrnatou hlavou. Na sedadle spolujezdce zahlédl seriózního muže v obleku. Přešel proto ke dveřím spolujezdce a natáhl ruku:
     "Pasy, prosím."
     Vysoký blonďák se zarostlou bradou mu podal přes okénko dva pasy.
     "Hermann von Stuckmann, Švédsko" četl celník a podíval se na zhruba padesátiletého světlovlasého muže. S přísným výrazem. Pohlédl opět do pasu a zaznamenal titul. Profesor.
     Celník měl z vysokých škol hrůzu. Studovat nikdy netoužil a povýšený vzhled tohoto muže jeho fóbii ze školních lavic jen prohloubil.
     Otevřel raději druhý pas: "Frederick Shoppard, Francie. Vypadá jako by nikdy nevstával od počítače," napadlo celníka při pohledu na nahrbeného kudrnatce.
     Ale když už je zastavil, alespoň se zeptal:
     "Vezete něco?"
     "Jednoho psa," odvětil bez zájmu von Stuckmann a ukázal za sebe na sedadlo.
     Celník pohlédl na chlupatou spící obludu na zadních sedadlech. Ale myšlenku nedokončil, protože von Stuckmann pokračoval: "A vybavení pro vědeckou konferenci a terénní expedice."
     Hermann otevřel dveře, vystoupil a obešel vůz. Stáhl plachtu z korby a začal otevírat víka mnoha kufrů. Všechno samé přístroje. Desky s mnoha papíry, na mnoha razítka univerzit.
     Celník poděšeně zamžikal. Vize školních lavic byla hmatatelná. Štítky přístrojů prozrazovaly jejich určení. PRFA, přenosný rentgen -fluo -rensenční spektrometr. Univerzita Paříž. Složka s nadpisem Infračervené a Ramanovy spektrometry. Metodika neinvazivnícho průzkumu malířských děl, Univerzita Itálie. Interpretace zjištěných spekter. Spektrometr Innov-X systems, Woburn, USA. Georadar Loza-Roteg. UV lampy. Spisy o rentgenové fluorencenční analýze.
     "Geologie? Archeologie? Radiologie? Zeptám se a budu vypadat hloupě," napadlo celníka. "Bože, ať už jsou pryč."
     Aby zakryl nepříznivý dojem, který možná vyvolal, když se zbaběle mračil na všechno to vědecké vybavení, pousmál se a zavtipkoval na adresu Hummeru: "Ideální auto na české silnice. Nevadí mu ani půl metru hluboké díry na vozovce."
     Hermann von Stuckmann se neusmál. Frederick se zabýval sluchátkem ve svém uchu.
     Celník se odtáhl a mávl rukou k odjezdu. Pozoroval odjíždějící Hummer, když vtom se na zadním sedadle zvedla hlava obrovského psa a slintající půlmetrový jazyk se přilepil na boční okénko.
     "Ty jo, obluda!" zhodnotil celník nevšední tlamu a začal se zabývat úvahou, jestli hloubku jeho humoru docenil alespoň ten pes.
     Deset kilometrů za hranicemi si Hermann na sedadle spolujezdce odepnul pás:
     "Zastav u cesty, Fredericku."
     Auto přibrzdilo u krajnice. Hermann obešel auto, stáhl plachtu, otevřel víko jednoho z kufrů, přístroj vyňal a odklopil dvojité dno. Pak vyndal z dutiny pistoli a podpažní pouzdro. Sundal sako, připnul si podpažní pouzdro, zasunul do něj pistoli a sako si opět nasadil.
     "Čekáme problémy, šéfe?" zamžoural přes silné dioptrické brýle Frederick. Idiotsky se přitom usmál.
     "Netěš se, Fredericku," odvětil suše Hermann von Stuckmann. "Bude to rutina."
     Hermann byl Švéd a také na to vypadal. Krátké vlasy, krátké strniště vousů, blond vlasy i vousy.
Frederick nikdy pořádně nevěděl, co je Hermann zač. A ani to vědět nechtěl. On měl svou dobře placenou práci. Vychytralý, nebezpečný, specialista na robotiku, elektroniku, pc a internet. Ve svých třiceti letech byl rád, že se uchytil v branži, kde lze vydělat nemalé peníze a užít si svých choutek. Násilných choutek, které musel Hermann von Stuckmann často krotit.
     Auto se opět rozjelo a Hermann vyjmul z palubní desky drobnou knihu, pojednávající o České republice.
     Nalistoval si text o Buchlovickém zámku a začetl se.
     Návštěvník vstoupí kovanou bránou a rozprostře se před ním kouzelný svět parku s překrásným zámkem, postaveným ve stylu italské vily. Stavitelé využili terasovitý terén a zhotovili sídlo odpočinku a reprezentace, prostor, naplněný cizokrajnými stromy a dřevinami, sochami, jezírky, fontánami a trávníky s korzujícími pávy.
     Den lze prožít procházkami parkem či prohlídkou zámku. Při zapadajícím slunci lze trávit čas pomalou chůzí cestičkami a hloubáním nad krásou a magičností tohoto místa.
     Takto v zadumání a klidu by návštěvník mohl zaznamenat sadu obelisků, dovedně ukrytých v samotné stavbě i v jejím okolí. Mohl by začít přemýšlet nad jejich významem, jakož i nad významem prazvláštních symbolů a reliéfů všude kolem něj. Mohla by jej v takové chvíli napadnout i myšlenka, proč mapa, kterou společně se vstupenkou obdržel k prohlídce parku, vykazuje zvláštní nesrovnalost. Totiž, že sever a jih jsou na této mapě obráceně. Mohlo by jej napadnout, že to vše je jen náhoda.
     Ale není vyloučeno, že by takový návštěvník prahl po odpovědích na otázky, které by tímto vším děním kolem něj vyvstaly. Proč je mapa obráceně? Co znamenají ty symboly kolem?

     Pak by ovšem mohl být návštěvník překvapen docela. Mohl by totiž zjistit, že není nikoho, kdo by mu na jeho otázky chtěl odpovědět. Snad by vyslechl vyprávění o tom, jak se starý zednářský architekt při zhotovování mapy zmýlil. Jak symboly všude kolem jsou figurálními a rostlinnými motivy bez hlubšího významu.
     Hermann zaklapl knihu a odhodil ji na zadní sedadlo.
     "Bez obav," pomyslel si. "Se všemi záhadami si hravě poradíme."
     Hummer vjel do zatáčky a posouvající se kniha trefila vzadu ležícího psa. Generál zakňučel.
     "Zastav, Fredericku, vystřídám tě v řízení. Za pět hodin budeme na místě," přikázal Hermann.
     "Ok, vyvenčím psa" odvětil Frederick a pohlédl do zpětného zrcátka. Frederick nikdy nezjistil, jakým křížením Generál vznikl.
     "Rotvajler s Buvolem? Hm, docela možný," napadlo ho.
     Hermannovy vzpomínky v tento okamžik končily. Nyní postával bezmocně u kamenné zdi a někde tam uvnitř je nečekaný problém, který může celý složitý plán zhatit! Dva malí chlapci ...
     "Ano, ráno bylo tak dávno!" zabručel.

JÍT DÁL
©2006-2022 TUTM.CITY. All rights reserved.