KAPITOLA
7/SYMBOLIKA SEDMI PLANET

     "Docela bych ocenil denní světlo," řekl Sebča. "Nebo aspoň nějaký konec téhle chodby."
     "Hned?" nedal se vyvést z dokonalého klidu Erik. Náhle zůstal stát na místě, protože chodba se nečekaně rozdělovala. "Budeš muset ještě pár minut počkat."
     "V téhle tmě je to celá věčnost", Sebča zatřepal baterkou, které asi docházela šťáva. "Jestli to zhasne, tak jsme nahraní."
     "Dáme se na východ, to je doleva," rozhodl Erik a vykročil jako první.
     V ten okamžik zařval a zmizel v díře pod svýma nohama. Následovalo šplouchnutí v hlubině kdesi dole.
     Sebča se naklonil do tmavého otvoru, který byl nyní v podlaze dobře vidět. Patrný byl až nyní, protože ještě před chvilkou ho zcela zakrývaly falešné desky, které vypadaly jako pevná podlaha.
     "Ještě že ti chlapi neumí otevřít lví bránu," zvolal Sebča za Erikem, který mával baterkou a plaval na hladině asi o patnáct metrů níže.
     "No, to je mě houby platný," mával rukama Erik a snažil se udržet na studené hladině úzké hluboké studny.
     "Máme lano?" křičel Erik.
     "Máme," uklidňoval ho Sebča. "Máš ho v tom batohu na zádech."
     Tahle zpráva Erika moc nenadchla:"Máš tam ještě nějakou další super novinku?"
     Z boční stěny začala náhle tryskat voda. Asi se něco uvolnilo.
     Sebča si utřel mokré čelo a přitom bleskurychle uvažoval, co v téhle šlamastyce vlastně podniknout. Rozhlížel se pořádně kolem sebe a snažil se na něco přijít. Na zdi zahlédl rezavé páky s nějakými symboly.
     "Něco vidím," informoval Erika potěšeně.
     "Co se tam děje," hulákal Erik, který jeho nadšení zrovna nesdílel.
     Sebča studoval obrázky, vyryté v kovové desce vedle pák.
     "Erčo, vybavuješ si alchymistický znak vody? Teď by se to zrovna hodilo. Aspoň myslím," Sebča si moc jistý nebyl, ale něco se zkusit musí.
     "Máma by to určitě věděla," Erikův hlas zezdola nezněl zrovna pohodově.
     Sebastien vytáhl mobil a i přes pokročilou večerní dobu vytočil číslo.
     "Ahoj," jeho hlas zněl asi nejistě.
     "Doufám, že mi voláš z postele popřát dobrou noc," Cybellin hlas zněl měl naprosto rozhodný tón.
     "No, tak nějak," odtušil Sebča. "Ale hlavně, Erik strašně nutně potřebuje znát tvar symbolu vody!"
     "V tuhle večerní dobu?" Cybelle byla neoblomná. "Dej mi ho k telefonu. Slyším jak to tam kolem tebe stříká! Co to tam vy dva provádíte?"
     "Koupelna," vyhrklo ze Sebastiena v náhlém záchvatu inspirace.
     "Pohni sebou, nemáme na to celou noc!" Erikův křik zezdola bylo v telefonu dobře slyšet.
     "Měl bys Erika poslechnout, rychle to umývání dokonči a zamiř rovnou do postele," vyložila si Cybelle hlas v telefonu po svém. "To, že jsme s Attisem na dva dny odjeli, ještě neznamená, že vy dva musíte v hotelovém pokoji docela zvlčit a ponocovat!" A zavěsila.
     "No, tak ti dám nejspíš čtyři možnosti," zavolal Sebča dolů na Erika. "A) je to trojúhelníček se špičkou nahoru, b) trojúhelníček se špičkou dolů, c) přeškrtnutý trojúhelníček se špičkou nahoru, d) přeškrtnutý trojúhelníček se špičkou dolů."
     Erik zespodu na nic nečekal a zahulákal: "Je to áčko! Špička nahoru."
     "Moc se mi to nezdá, ale zkusím tedy zatáhnout za páku podle tvé rady," odvětil Sebastien.
     Nestalo se vůbec nic.
     "Nějaký další tip?" reagoval na situaci Sebča.
     "Zkus béčko! Špička dolů."
     "No, za pokus to stojí." Sebča se pověsil na páku se symbolem, kterou doprovázela šipka dolů. Zapřel se do páky vší silou a tlačil. Páka velice pomalu a s velkým skřípěním začala klesat. Něco cvaklo a ze studny se náhle ozval hlasitý zvuk tryskající vody.
     "No, tak teď jsi tomu pomohl," řval Erik, ale vzápětí pokračoval.
     "Hele, ta hladina vody stoupá a já s ní. Za chvilku jsem nahoře."
     Nádrž se napouštěla vodou a ani ne za deset minut vyplavala Erikova hlava nad otvor propadliště. Vyškrábal se hbitě ven a jako zázrakem napouštění vody ustalo. Asi tam byl nějaký přepadový ventil.
     Sebastien byl radostí bez sebe:"Tys mě vyděsil. Můžeme pokračovat. Ale opatrně, příště nemusíme mít tolik štěstí," dodal a obešel jámu.
     "Jdeme určitě správně, když se nám v tom někdo tak usilovně snaží bránit," doplnil Erik a znechuceně se naposled podíval dolů do studny.
     Po dalších třiceti metrech chodba končila slepou zdí s masivními kovovými dveřmi. Na první pohled připomínaly starobylý trezor. Dva obrovské kovové kruhy byly vodorovně umístěné vedle sebe uprostřed dveří. Zřejmě ovládání. Každý z kruhů měl po svém obvodu sedm naprosto odlišných symbolů.
     Některé z nich byly Erikovy povědomé: "Symboly sedmi planet," vzpomněl si Erik. "Ale, co je tohle?"
     Dominantní neznámý symbol, který ho zaujal, byl uprostřed každého kruhů, jenom jinak natočený.
     "Něco zkusím," Sebastien popadl levý kotouč a podařilo se mu s ním otočit. Identické symboly uprostřed teď byly ve stejné pozici."Dá se tím otáčet," Sebastien zkoumal symboly na pravém kotouči. "Ale co je tohle? Symboly dnů v týdnu? Co s tím?"
     Erik se tvářil zmateně. Ale pak ho něco napadlo: "Těm planetám ty dny přece odpovídají! Každá planeta má svůj den."
     "Výborný nápad," Sebča se zamračil. "Ale který den odpovídá které planetě?"
     "Napadá mě teď jen jedna shoda. Sunday, to je přece neděle. Takže slunce!"
     "Otoč těmi kotouči, Eriku! Tak, aby se symboly slunce a neděle dotýkaly!" řekl Sebastien.
     Ozvalo se klapnutí. Jeden z ukrytých zámků se asi odemkl.
     "Výborně, ale co dál?"
     "Zbývá vzájemně přiřadit šest planet a šest dnů. Pojďme na to."
     Netrvalo dlouho a poslední zámek zaklapl. Dveře se otevřely. Točité schodiště za nimi vedlo prudce vzhůru. Cesta na světlo byla volná! Chlapci na nic nečekali.
     Seshora pronikalo slabé denní světlo a tak se rozběhli směrem nahoru.

JÍT DÁL
©2006-2022 TUTM.CITY. All rights reserved.