KAPITOLA DRUHÁ
RENNERT'S GALLERY

     Naši malou tříčlennou skupinku uvedla do kanceláře v prvním patře galerie mladší žena v dokonalém kostýmku. Byli jsme očekáváni.


     Jack Rennert působil sympatickým a přátelským dojmem. Zhruba osmdesátník, v brýlích s tenkými obroučkami a vysokým čelem.
     Povstal od stolu, aby nás přivítal stiskem ruky. Zaujala mě perfektně padnoucí bílá košile a tmavě fialová kravata se šikmými proužky. Cestou sňal z opěradla židle tmavě modré sako a automaticky si jej oblékl: "Jack. Vítám vás ve své galerii."


     Po krátkém představení všech zúčastněných jsme byli já a francouzský diplomat usazeni do křesel kolem kulatého stolku. Cybelle pak zaujala pozici u pracovního stolu naproti panu Rennertovi.


     Pravila: "Domnívám se, Jacku, že nás spojuje společný zájem."


     "Skutečně?" usmál se Rennert. Dlouholetý profesionál v oboru reklamních plakátů všech význačných uměleckých směrů se dotázal: "Čeho se onen společný zájem týká?"
     "Uměleckých děl Alfonse Muchy," doplnila Cybelle.


     "Nemusíte být Jackem, abyste milovala plakáty!" usmál se Rennert, když pronesl svůj oblíbený slogan. Ale pak zvážněl. "Máte v úmyslu získat něco zajímavého k výzdobě haly svého domu na pětatřicáté ulici?"


     Dobrá, musel jsem se v duchu pousmát. Zná naše jména a ví, s kým má tu čest. To může pomoci.


     Čekal jsem, s čím Cybelle vyrukuje.
     "Nikoliv," pravila bez zaváhání. "Mým cílem je odhalit tajemství, která do svých děl Mucha ukryl."

obrázek